Kosa Nostra zostra -Naše věc zostra

Ve  včerejší  Annnci na  dnešní Lipany jsem inzerval,  že  první ze  tří  článků analýzy  Ratha  vyjde po půlnoci. Měl jsem všechny  tři  díly  hotové a v tzv. redakčním zásobníku.

Jenže  článek , z nějakého  mně  nepochopitelnéh  důvodu  - automaticky  nevyšel.A nechtěl na  sklo  ani  ráno, manuálně. Netuším proč, ani zda se  to bude  opakovat.

Přijměte  prosím  vlkovu omluvu. Byť  za  to nemůže. Tentokráte  opravdu  nejde o  problém  interface mezi  mým počítačem a  židlí  k němu.

Díky za  pochopení.

Předevčírem  dopoledne jsem  namastil  první,  velmi  nedokonalou a  nedostatečnou reakci  na  Rathovu  kauzu a   řešil   v ní  jediné.  Pravděpodobnost  mezi  tím,  že  Rath  je  skutečně  v tak  galaktickém  maléru  oproti možnosti  Kubiceho   inscenace III. Nic  jiného v tom  čase dovodit nešlo.  Scházely  prakticky  všechny  základní  informace. K dostatečné  konkretizaci  na  nějaké  analýzy  došlo vlastně  až v úterý  večer. A  to  už   mi  prostě  scházely  síly  sednout  za  klávesnici.  Proto jste  včera, uznávám, že  nesmyslně a nepatřičně,  četli  o  fotbálku. Ale jinak  to  nešlo.  Potřeboval jsem   odstup,  fakta  a  čas. Ale  v diskusi  pod  Rathem  jsem  už  signalizoval,  že  tenhle  sloupek  napíši a  že  se bude jmenovat  Jak nám Rath  připravil Bílou  Horu.  Přítel  Germanicus  opáčil,  že  nejen Bílou Horu, ale  rovnou  dohromady  jí a  taky  Lipany  a  Waterloo.  Trošku jsem podumal  a musím  mu  dát  z větší  části  za pravdu. Není  to  Bílá Hora, nýbrž  Lipany!  Ten příměr  sedí  téměř  dokonale!

Fakt  je, že  psát  po Rathově skandálu o  čemkoli  jiném,  než  o věcech  s ním  blízce či vzdáleně  souvisejících,  je, pro někoho,  kdo  má  jako  koníčka komentování  hlavně  tuzemské politiky,  těžký  nonsens. Vím to.

Nicméně, popřejte  mně  i  sobě  trochu   změny  a vydechnutí z toho průšvihu  ve  středních  Čechách.  Jen  vydechnutí. Nikoli  odlákání  pozornosti.  To na  Kose provozovat  nebudu.  Nemám to zapotřebí a  stejně  tak  Kosíři.

Nicméně  na  nějaký  podobný  článek jsem se  chystal od  okamžiku, kdy  byla  zveřejněna  nominace na  fotbalové  Euro.  Tušil jsem, co se po ní  bude dít ve  fotbalovém národě. A  protože  z ní  mám  nelíčenou radost.  Nicméně  – jen  jsem se  chystal a nebyl  rozhodnut,  jestli na  tohle  téma  psát budu. Je mi jasné,  že musí  následovat  těžká  názorová  roztržka  s přítelem  Jeffem.  On  je  totiž  skalní fanda Slovanu a Jiří  Štajner, řečený  Štajny  jeho  bohem.  

Já se zase vidím v naší  Viktorce a  Pavla  Horvátha,  řečeného Horviho, považuji za  titána! Což  už jsem nejen tady několikrát  napsal.

A bylo mi naprosto jasné,  že  Jeff si  asi  při  čtení  výběru, který  pocestuje  na  nadcházející  ME ve  fotbalu  bude prožívat  přesně  to  samé,  čím jsem  si prošel  já, po sobotním  ligovém  finále  v Liberci.  Kdy  nám  obhajoba  mistrovského titulu  nevyšla  přesně o  dva  centimetry.  O  které  byly  byl  Darida  svou  tyč  trefil doprava…  No  nic. 

Právě   jsem na  netu objevil /asi tak před  dvěmi hodinami,než  jsem to napsal/ žhavou senzaci – totiž, že police  včera  večer  při velké razii  zatkla  hejtmana  Ratha –viz  http://zpravy.idnes.cz/policie-zadrzela-davida-ratha-d2e-/domaci.aspx?c=A120515_083005_domaci_jw

A  spolu s  ním  další  4 muže  a tři ženy. Nejen  to.  Policejní razie  pokračovala  prohledáním  Rathova  bytu a  hejtmanské  kanceláře.  Jsem  zvědav,  jestli budou  pokračovat  i v  té jeho poslanecké  v parlamentu  a pokud  má  ještě  venkovní pro  voliče, tak i  tam.

Zkusil bych  napsat alespoň první koment, ale  nemám se čeho chytit.

Pouze  mohu  konstatovat,  že  zatknout  čelného poslance  a  hejtmana  k tomu  opravdu  není  žádná  legrace!

Takže  logicky  máme  jen  výběr  ze dvou možných  variant:

1-      Rath  je prostě drzý nafoukaný  darebák,  který  prostě  jel  v korupci a  dokonce  se při ní  nechal přímo chytit, protože  jinak  prý  poslance  zavřít  nelze

2-      Jde o  další  díl  ze  seriálu  z autorské dílny  Jan  Kubice uvádí,  který  navazuje  na  předchozí  kusy  „Zpráva  o prorůstání organizovaného zločinu“  a „Věra  Jourová“.

Nevím co  je  horší.  Oba  možné  výstupy  považuji za  naprosto  katastrofální  pro  tuto  zemi.

Jediné  co mohu, je  zkusit, na  už  známých  faktech  a  svých pocitech z nich,    odhadovat  jejich pravděpodobnost.

Je tomu už pár let, co jsem v nezávazném klábosení se synem svého kamaráda, tehdy sedmnáctiletým puberťákem, byl postaven před nelehkou otázku: „Strejdo, ty jsi takový hudebník, poslouchej, znáš toto?“. Zaposlouchal jsem se do tónů, co lezly z chrchlátka postaveného na zahradní lavičce a dím: „To jsou Jethro, že?“. Zůstal trošku překvapený, ale pak se rozvykládal, jaká že je to super nová kapela, jak je ta muzika super a jak je žere. Chvilku jsem s úsměvem poslouchal a pak jsem mu to napálil: „Hele, já je poslouchal před čtyřiceti léty, to jsi ještě nebyl na světě“.

Zůstal tak nějak zkoprnělý, nechápající, prostě paf. Ale hodně jsem v jeho očích povyrostl.

Na tuto epizodku jsem si vzpomněl nejen v té slavné době, kdy Jethro zavítali na první koncert v republice k nám do Baťova. Jak nemám rád takové ty megakoncerty, jsem už starší pán, nedalo se. Když mi přivezli Jethro až pod nos, tedy deset minut trolejbusem od baráku, nešlo to. Musel jsem. Alespoň jednou za život.

Byl jsem z toho trošku nervní. Co já tam, padesátník, na bigbítu? Nevím, jestli dokážu popsat pocity někoho, kdo třicet let poté, co poslouchal zbožňovanou kapelu z elpíček dovezených tajně kamarádovým otcem ze západu, uvidí a hlavně uslyší všechno v reále. Jaké to bude? Vždyť už jsou taky o třicet let starší. Budou ještě umět nebo je to jen nostalgie? Nebude to proti studiovým nahrávkám propadák? Na tom koncertě bylo zajímavé hlavně to, že nikdo netušil, co bude. Ani publikum, ani muzikanti.

Napsal Jethro   ajá mu  otevřel  tím pádem   jeho vlastní  rubriku Jethrův  akord

Byl jsem minulý  týden hrozně  rád,  že  jsem  3 dny  vůbec nemusel  sáhnout  na  klávesnici  že  to  za mne  vzali   Majka, Jeff a  Xaver.  Nějak začínám být  úplně  vyšťavený. A  u psaní se děsně  nadřu,  zatímco  v normální formě  mi  písmenka  jdou tak nějak sama  na  sklo…

Včera  to  muselo být  o  fotbálku,  to nešlo jinak. Takže  na politiku a  věci s ní související  se dostane  až  dnes.

Pro mne  událostmi  minulého  týdne  byl  jednak rozsudek  ÚS  ohledně  proplácení,  resp.  neproplácení  prvních  3 dnů nemocenské a  pak  rozhodnutí  o  zastavení projektu  IZIP.

Tyhle  dvě  kauzy  spolu  na první  pohled  vůbec  nesouvisí.  Nicméně, hodlám je  pojednat  společně, protože  pro mne  dokonale   ilustrují, co se  tady  v tom  státě  děje a proč  uvažuji o  tom, že  bych měl s celou  rodinou, na  stará kolena,  emigrovat.

Začnu  rozsudkem  orlů práva  z Brna. Přítel Lex promine, ale  jako  právní  laik jej považuji za  naprosto  skandální!

Stálí návštěvníci  Kosy  pochopí,  že  dneska  to  nemůže  být  o ničem jiném, než  o  právě  skončené  fotbalové  lize!  Je  čtvrt  hodiny  po  utkání  gigantů, krvácí mi srdce a  cítím  naprostý zmar. Nicméně,  příteli Jeffe,  zde je  vlčí pravice- přijmi  upřímnou gratulaci! Konstatuji,  že titul, za  celou  sezonu, je  ve  správných  rukách!  Prostě  v těch  30-ti kolech jste  byli  o  fous  lepší  než  my  a o mnoho  než  Sparta. I když  je  nakonec  druhá.

Ale  zkusím zhodnotit  celou  soutěž a  celou tabulku.  Na Kosu  chodí  lidé z celé  republiky.

Začnu  sestupujícími.

Nevímjak vy, ale já  za ve  světě  obecně nejznámější a  nejrespektovanější  Čechy , či  Čechoslováky, od  obnovení  státnosti v roce 1918 pokládám čtveřici  Karel Čapek, Emil Zátopek, Jan Palach  a  Věra  Čáslavská.  Ano, kdokoli  se mne  může  zeptat a  co  takový Masaryk, Heyrovský, Seifert, Havel?  Je mi  líto,  ale osobně  jsem  přesvědčen, že  tahle  čtveřic e je na  tom s obecnou světovou  známostí  a  z ní  rezultujícím respektem, výrazně  hůře. Včetně  Václava  Havla. Ten  je  intelektuální , spíše  – přísně  intelektuální celebritou. A  jsem docela  zvědav, jak  to bude  se  známostí  jeho  tvorby  za nějakých  50 let.A  další  tři? Přesto, že jde o  nositele Nobelovy  ceny,  nemyslím, že  dosáhli  nějakého  opravdu  všeobecného  mezinárodního  ohlasu. A  Masaryk?  Jakkoli jde o  klíčového politika  našeho novověku, je  za  hranicemi  téměř neznám a  v německy  mluvícím prostoru, pokud  ano,  tak  je na něj  pohlíženo, řečeno eufemisticky – velmi kriticky. Vím to z vlastní zkušenosti.

Prostě  čtveřice  a  teď  už  to  napíši  správně  podle  společenských konvencí – Věra  Čáslavská, Karel Čapek, Emil Zátopek a  Jan Palach  představuje pro  mne  TOP  sestavu  světově  známých osobností  téhle  země. Tři z nich  už nejsou na  živu.  Jediná  dáma  ano.

Každý tuší, že žádat o almužnu je ponižující. Otázka je, proč tomu tak je. Nebudu dlouho napínat a odpovím hned: protože příjemce almužny nemá možnost se dárci revanšovat.

Možná to nevypadá příliš uvěřitelně, ale my lidé jsme evolučně nastaveni tak, že dnes pomůžeš ty mně, zítra já tobě. Protože po většinu té doby, kdy existuje lidstvo, jsme byli na sobě navzájem závislí. Jsme pořád, ale dnes to není na první pohled tak zřejmé.

V pravěku to zřejmé bylo. Velké zvíře nebo hodně malých zvířat najednou se nedalo ulovit bez spolupráce většího počtu lidí. Získané maso pak nešlo dlouho skladovat. Nejlepší investicí do budoucnosti bylo se o přebytky s někým rozdělit, přičemž se tak nějak očekávalo, že on udělá totéž, až bude mít nějaký přebytek. Učenci tomu říkají „reciproční altruismus“.

Tato vlastnost je podle všeho daná geneticky a projevuje se už i u  šimpanzů. Nefunguje to tak, že bychom si říkali „tys mi dal tři vajíčka, já ti jednou dám tři vajíčka“. Ne. Ale „já ti dám tři vajíčka, ty dáš někdy v budoucnosti Frantovi pět mrkví, Franta dá Honzovi slepici, no, a až já budu potřebovat půl kola brambor, Honza mi je určitě dá.“

Jsme evolučně nastaveni tak, že udělat něco pro někoho nám dělá radost. Ale cosi v nás také hlídá, jestli na nás někdo neparazituje. Cosi počítá kredity.

napsala Majka

Milí kosíři, minule jsem vám, zvláště pamětníkům, skromně nabídl pár zajímavostí ze světa muziky. Dnes si společně trochu pocestujeme – k jižnímu sousedovi. Ale nelekejte se, žádný stoprvní bedekr nechystám. Chci vás jen pozvat na pár subjektivně vybraných míst, kde mé českomoravské srdíčko přidalo na obrátkách (ne vždy ovšem ze stejného důvodu). A současně vám mezi řádky povím o svém rozpolceném vztahu k té zemi. Na základě několika „vypíchnutých reálií“ ho vnímavý čtenář bez dalšího rozvádění pochopí.

Vzpomínáte na to nadšení, když jsme tam po Listopadu poprvé vyrazili? Metrem po Vídni jsme jezdili zdarma, do muzeí jsme neplatili vstupy a nakupovali a nakupovali: tu něco užitečného, onde předraženou pitomost u podvodníků snědší pleti. A fascinovala nás jména na štítech živnostníků a obchodníků: Kopetzky, Fiala, Nowotny, Schimek, Dvorzak a mnoho dalších. Telefonní seznam může vyprávět. Dojatě jsme mnozí zvažovali: když je tu tolik „Čechů“, to budeme mít k sobě tak  blízko, že ani stínek nemůže zkalit naše sousedství. (Trochu odbočím: později, při častých služebních jednáních jsem zjistil, že někteří z těchto „Čechů“ nechtěli o svých kořenech ani slyšet – oni už jsou stoprocentní Rakušané!). A otevřená alpská srdce a dlaně se brzy prezentovaly ještě výrazněji: začaly docházet první investice – do zchátralé ekonomiky, do finanční sféry, pořádaly se sofistikované semináře pro naše úředníky a odborníky, přijížděli ministři a celé parlamentní delegace, diplomacie na obou stranách se konečně věnovala tomu, k čemu je určena, udělovala se stipendia studentům…Vzájemná obchodní výměna vzdor určitému protekcionismu z jižní strany společné hranice utěšeně vzrůstala.

napsal Xaver

Taky se chystáte na dovolenou do Chorvatska? Pronikněte tedy do duší našich dávných bratří skrze internet, nejlépe přes populární chorvatský server www.24sata.hr , snad se dozvíte více o zemi, kde turismus stavěli Češi..  Že vám to připomíná nechvalný www.tn.cz , že jsou všechny odkazy až na jeden v angličtině a už vůbec se netýkají moře a všeho, co dělá Jadran Jadranem?  Mě napadlo jediné :

Už je taky dostali.

Kdo? Globalisté. Koho? No přece obyčejné přívětivé tváře našich slovanských bratří, vždyť co by mělo být našim hostitelům oplývajích vínem a rakijí, hojností ryb a sluncem do odkazů na netu typu Fun, Tech, Lifestyle či News.

Tudy se ubírají mé úvahy nad skutečností, že v jiné zemi, v mnohém také bratrské a téměř sousední Ukrajině byla pro podpis nevýhodných smluv uvězněna krásná Julija Tymošenko, expremiérka země a nejpřitažlivější leader světa dle ankety Daily Telegraph z r. 2009,( Kim a papež poslední, kandidát Jan Fischer na pěkném 164. místě)

Napsal Jeff

Dneska je  zase datum, které  vyžaduje  článek, vážící se k němu.  Cokoli jiného by bylo nepatřičného. 8. květen.. Konec  2.světové  války… Největší a pravděpodobně  nejhroznější  války, co kdy  zatím lidstvo  postihla.

Nemám v úmyslu se pustit  do  nějakého rozboru příčin a nejspíš  ani  následků.  Jen  si tak  trošku vyberu pár  fragmentů:  Které ve  mně  vyvolávají  otázky.

Možná nepodstatné, ale mám je.

Začnu hned tím datem…

Byl to  pro mne  šok!  Absolutní. Když jsem  si  o  svátcích přečetl  tohle:

http://vyhledavani.ihned.cz/109-55663750-on-Murdoch+britsk%FD+parlament-00000S_d-2c

Což  je  velmi stručné  shrnutí  závěrů  speciálního vyšetřovacího  výboru britského parlamentu  ohledně  skandálních  odposlechů, které v Británii  dlouhá  léta  praktikoval jeden  z bulvárních  plátků z mediální říše Ruperta  Mudrocha.

Hru  s odposlechy  a  jejich zveřejňování v mediích  známe  velmi dobře  i  u nás.  Jenže v Mudrochův bulvár nekupčil s odposlechy  pořízenými tajnou službou  nebo policií,  které  by  pod  rukou  koupil nebo odcizil, nýbrž  sám si  nelegální odposlechy  pořizovat nechal.  Zkrátka  britští  Kmentové  nemají  tu  pohodu našeho  nejvýznamnějšího  představitele   „investigativní“  žurnalistiky,  kterou například  Petr  Robejšek v jednom  rozhovoru  pro ČRo  neváhal    nazvat  žurnalistikou  daleko  spíše agentskou  než  investigativní, ale  musí  se  holt  přičit  sami, aby se udrželi na  výplatní listině. Takže  si  našli  několik pokoutních detektivů,  vybavených příslušnou  technikou  a   monitorovali  telefonní provoz  počínajíc  členy  královské  rodiny, přes  celebrity  typu  slavných  herců  či sportovců až  k běžným  občanům, když  se tito stali  třeba  obětí  závažných trestných  činnů  nebo  řešili  tragická  úmrtí  v rodině. Vrchol  nechutnosti  pak  byl monitoring  hovorů  dětí,  která postihla nějaké  těžká  rodinná  újma.

Je toho plný mediální prostor. Televize, rádio, noviny. Všichni  řeší  LIDEM.

Ten  mediální  humbuk nechápu. Neb soudím, že  Píka  a její  manžel, samozřejmě  se skromností sobě  vlastní, se rozhodli  zobrazit  jen  půlku  názvu  svojí  „strany“ .  Tu  druhou a  výstižnější si  jaksi  nechali sami pro sebe.  Protože  kdyby  to  hráli úplně na  férovku,  pak  briskně doplnili:

„A vždycky  jsme  lhali  a vždycky  lhát  budem.“

Neumím si představovat,  že  bych za čerstva  nekomentoval  obryni  ducha   a členku  parlamentu  za  TOP 09 a  dokonce  MUDr!!!! – Gabrielu  Peckovou,  jejíž  slint,  který  včera vyjevila  ve  sněmovně  při jednání  o  důchodech, přesáhl  z mého pohledu, obvyklé, byť  už  tak  neobyčejně  vysoké  meze naprosté duševní nedostatečnosti,  antisociální  zhovadilosti  a stranicky podmíněného sobectví,  jímž se  od  roku  2006 prezentují  vládní poslanci a poslankyně. Podle mne  vytvořila nový  level.

Minulý  týden, přesněji  26.4.  jsem  aktuálně  pustil  na  Kosu  příspěvek s názvem  Šmejdi!!! K nalezení  zde: http://www.vlkovo.bloguje.cz/926911-smejdi.php

Byl reakcí na  dvě  události, které se staly  ten den :

-odmítnutí  zrušení imunity  v senátu

-odsouhlasení PPP  projektu  na novou  vozovnu a  podepsání  smlouvy  o  opravách  vozidel  MHD mezi městem Plzeň a  Škodou Transportation. O  té jsem  psal  před  nějakým  časem v slupku  Beznaděj viz -http://vlkovo.bloguje.cz/921507-beznadej.php

Přiznávám,  že  Šmejdy!! jsem psal  zejména  srdcem. A  až potom hlavou. Což  není  úplně nejlepší  kombinace,  zejména  když  materiál  vzbudí takový  ohlas, jaký  nakonec  měl. Náš  skoro  180 000  městys  je poměrně  malá obec. Protože  pokud  rovnou  nejsme  všichni  příbuzní,  tak se  alespoň  všichni  známe a  pokud náhodou  ani to ne,  tak máme  alespoň společné  známé. Což  je někdy na  škodu  a jindy také  naopak.  Takže  jsem  se před  časem  dozvěděl, že  máme  ve  městě  sociálně  demokratického politika,  který je  zároveň i  členem  Výboru evropských regionů a  1. vicepresidentem sdružení COTER, což  je multinacionální komise, která s e velmi zabývá především evropskými  fondy a  která je  v Bruselu  brána  velmi  vážně a  každém případě  jako  partner  pro jednání.

.Je  velmi příjemné  zjistit,  že  máte  komunálního politika  který  v těchto institucích  jaksi  není  tzv. „na  chov“, ale    „do tahu“!

Nicméně  od  něj  jsem  předevčírem dostal následující  mail, který  cítím potřebu,  pro  zachování  fair  play – přetisknout.  S laskavým svolením  autora.

V pondělí jsem  zveřejnil  článek o  Gazdíkově  rozhledně. Který,  podle mne,  naprosto přesvědčivě  dokumentuje,  jak  tenhle  starostlivý  gazdíček  zachází s veřejnými  penězi.  V debatě předcházející  hlasování  o  důvěře  Nečasově  vládě / uf  to je  ale  protimluv  –  důvěra a  Nečasova  squadra!!!/ konstatoval  právě  Gazdík, že  peakolici  / terminus  technicus  Peake+ koalice+motolice/ stojí za   udržení, protože je  nutné prohlašovat  nový  zákon  o  rozpočtovém určení daní.

I  tenhle  vypečený připravovaný  předpis  byl v pondělí  dotknut. Ale  pro  jistotu  zopakuji jeho  hlavní principy. Spočívá v tom, že  čtyřem největším městům budou  zkráceny  příjmy v  celkové  výši asi  4 miliardy    / z toho  Plzeň procentně nejvíce  – cca  20% jejího  rozpočtu/  a tento obolus  bude rozdělen  podle  nějakého  nového klíče  ostatním  obcím v zemi.

Řekl bych  – myšlenka  opravdu  „ušlechtilá“ . Podle  hesla – hodlám přežít za  každou cenu  i kdyby  ten  druhý měl  chcípnout.

Zase  mám  velkou radost. Jako vždycky,  když  mohu  uvést na Kosu  dalšího  autora. Chci  aby  byla pestrá, aby  vás  - čtenáře  bavila. Abyste se na  ni  rádi  vraceli. Protože  jen  tak má  smysl.  A nejsem  při  té radost  nesobecký.  Někdy  je  to opravdu  záběr,  držet  tenhle  maličký  portálek  novou věcí v  chodu  každý  den.  A  už  párkrát  jsem  uvažoval o nějaké přestávce  či přerušení, protože ....  no zkrátka  - stíhám jen  práci a Kosu. Naštěstí,  sem tam se  to přihodí  - že  se objeví  nový  autor nebo  naprosto  enormně  stoupne  čtenost.  A  to  je nad  veškerý  doping.  To  prvé  - nový  autor, je dnes aktuální.  Marcus  poprvé  vstupuje  na   autorsky  na  Vaše monitory. Zatleskejte  mu, prosím......A  dejte  mu  to na  vědomí.

Děkuji.

Napsal  Marcus

Byl  První  máj,,,,a  vězeň na  Bezdězu  volal  Viléma, Hynka  a Jarmilu… však  to  všichni  znáte.

Celý  týden jsem bloumal nad  tím, co  dát  dnes na Kosu. Pak mne zachránila senzačním   kouskem  Majka.   Ale  ….  No  ale  Kosířové,   dnešek  je  prostě  také  den  těch, co se mají  rádi.  Nejen  okamžik  protestu a vzdoru.  Také  den, kdy  je  třeba  najít  břízu,  rozkvetlou  třešeň, jakýkoli  rozkvetlý  strom nebo prostě  nějaký  strom.  Jak  ctěná  libost  a    místní zvyk.  Tedy  ten, který  zajistí,  že  Vaše  lepší polovičky  nebudu  strádat  nedostatkem  Vaší pozornosti  a  zkrátka  neuschnou.

U nás  v městysu se to letos  dostalo  do úžasné  fazony! Vážně. My si  můžeme  dneškem  počínajíc   ZAMKNOUT  SVOU  LÁSKU!  Heč!

Je neděle  večer,  po krásném  víkendu. A  já  zítra  musím  zase do práce. A  přede  mnou stojí  velmi nesnadný  úkol.  Napsat  článek  k  1. máji. Protože  úterní  blog  zkrátka  o ničem jiném být nemůže.  A  já  už druhý den  přemýslím, jak  tohle  téma  uchopit.  Aby  to  nebylo plytké nebo  takové, jak  ve  škole, když  jsme  k tomuhle  tématu  psávali  slohy. A jsem   toho dost  zoufalý,  protože  když  to nenapíši  dnes,  zítra jsem na  cestách a  sotva budu  mít  šanci.  Potřebuji nápad  nebo zázrak.

Kupodivu – stalo se to  druhé!  Mám co  do  činění se  zázrakem.  Mou bezradnost  totiž  vyřešil dokonale  mail s novým příspěvkem od  Majky!!

Myslím, že  napsala  k  1. květnu  to pravé!!!!  Cosi neokázalého, nepatetického, ale   přesto  to  chytá  za srdce.  A  říká, proč  že  ten  svátek  máme a proč  bychom  o  něm  každý  rok měli přemýšlet. A  nejen  přemýšlet. Spíše o sobě  dát vědět. Těm,co si myslí,  že jim  patří svět. Těm, pro  které  ti, co se tuhle  sešli na  Václaváku jsou  lůza,  těm, co zkrátka  chtějí poměry vrátit  kamsi  do  časů,  kterých  si  všímá  Majčin  text. Je  otázka  jestli my jim to dovolíme. My jim. Ne  oni  nám.

Majko, moc  děkuji  za  tenhle příspěvek!!  Je  určitě  jeden z  nejlepších, co  zatím  Kosa  zveřejnila. A  k  1. máji  se hodí  naprosto  skvěle!

napsala  Majka