Kosa Nostra zostra -Naše věc zostra

Tedy, ne že by na tom něco nebylo, NICMÉNĚ ten text je tak trochu manipulativní. Jedná se v něm o bar a alkohol (zbytná neřest) a klienty barmanky Helgy jsou nezaměstnaní (jak jinak) alkoholici (každý čtenář se musí otřást morálním pohoršením).

Ale ve skutečnosti první krize, kterou jsme zaznamenali, byla krize hypotéční, která, jak řekne každý (pravicový) moralista, vznikla z toho, že administrativa USA nutila banky, aby dávaly hypotéky nezaměstnaným n….m, z nichž někteří byli možná dokonce alkoholici!

Nechme stranou, že banky nejspíš nikdo nemusel nutit a jak bylo splácení těch hypoték konstruováno. (Lze se o tom něco dočíst v knize Vzestup peněz  od Fergusona, kterou loni vydalo Argo.)

Banky tedy poskytovaly hypotéky a ceny nemovitostí rostly – jako v tom příkladu s barem. Až na to,že domek není alkohol, někde se  a že ty „nemovitosti“ zas nepředstavovaly žádný luxus – některé jsou spíš podobné našim chatám a máme-li věřit americkým filmům, když to začne hořet, shoří to jako papír. Kdyby cena odpovídala těm marxistickým „společensky nutným nákladům“ na postavení „nemovitosti“, možná by se nebylo nutno ani zadlužovat?

Když budeme místo o baru a nezaměstnaných alkoholicích mluvit o bydlení a místo o nezaměstnaných alkoholicích a zaměstnaných nealkoholicích, postaví to problém do jiné roviny.

Utopisté předpovídali, že „jednou“ produktivita práce stoupne tak, že budeme moci pracovat čtyři hodiny denně a všeho bude dost. Produktivita stoupla a všeho je dost, ale pracujeme pořád osm hodin denně (nebo deset, dvanáct) a když si chceme koupit ty věci, kterých je „dost“, „žijeme nad poměry“. Jistě, souvisí to také s tím, že ty věci jsme neudělali sami, ale Číňani, kteří si je také nemohou koupit. A ti, kteří vydělávají „nesouměřitelně“ více než ostatní, si to taky všechno nekoupí. Pro koho tedy vyrábí ta supervýkonná kapitalistická ekonomika?

Posmíváme se tomu, že za socíku byly „fronty na banány“, ale nebylo to tedy to správné „žití v poměrech“? (Banány nebyly, protože nebyly devizy na jejich nákup.) Teď jsou banány a pomeranče celý rok, a taky „mango“ a „limetka“ a jiné věci, které dříve nebyly, teď jsou, ale my si je „nemáme“ kupovat, abychom „nežili nad poměry“.

A když nebudeme žít nad poměry dopadá to takto:

http://aktualne.centrum.cz/ekonomika/prace/clanek.phtml?id=731938&fb_ref=article-bottom&fb_source=profile_oneline

Nebo to souvisí s tím, že jen 5 % finančních toků souvisí s pohybem zboží? (Anne T., Chamtivost bez hranic, IFP Publishing, 2010)

Nerozumím tomu, nic netvrdím, jenom se ptám.

Tolik Majka:

Teď udělám  cosi, co jsem  si  zakázal.  Totiž, že  k věcem jiných  autorů budu  cokoli poznamenávat. Ale nemohu  jinak.

Já tu  alegorii  o paní  Helze zařadil hlavně proto, co  na ní  Majka  shledává  nepřiměřeného  – totiž  pro  její naprostou  absurditu.  Která  opravdu  dokonale  postihuje  hypotéční  bublinu  v  USA. Která, ve  svých  důsledcích  odstartovala  současnou  evropskou  fiskální krizi. Klíčové slovo  pro  čtenáře  jiné orientace  je  odstartovala, nikoli  způsobila.

Takže  autor, aby  absurdno vyhrotil,  použil  alkoholiky  a to nezaměstnané a  chlastací  dluhopisy a  tak podobně. A to nikoli proto, aby  se  čtenář  otřásl morálním pohoršením, ale  aby  dokonale  vynikla nesmyslnost  ekonomického modelu,  tedy  růstu  dluhovým  financování,  bez  respektování  rizik.

On  autor  příběhu  paní Helgy   zapomněl  čtenáři  sdělit  totiž  ještě  jednu  podstatnou  věc.  Totiž , že  ona banka , která  Helgu  financovala  byla  už tak veliká,  že  její případný by  způsobil  naprostou ekonomickou katastrofu  města  širého okolí, kteoru nikdo nemohl připustit. Tohle  byla  nedílná  a  podstatná  část  onoho bankovního financování. Vědomí   toho,  že  mne prostě  ostatní musí  zachránit.  MUSÍ.

Majko  promiňte  mi  ten  vstup. Ale pokládám ho nutný.

linkuj.cz vybrali.sme.sk